Kočky Žikov

Včera nás opustila Žofinka a všichni kdo ji znali vědí…….
Tenhle příspěvek ani nejde napsat, protože pro slzy není vidět na klávesnici, ale pro Žofinku prostě musíme.
Žofinko, nikdy na tebe nezapomeneme, protože není možné zapomenout….
Tak strašně jsem chtěla nemít pravdu, že s námi už dlouho nebudeš, tak moc jsem chtěla, aby to bylo jinak. Není.
Vidím Tě tři roky zpátky, obraz, který mi nikdy nezmizel z paměti, den kdy tě rodina tvé paničky, se kterou jsi prožila celý život..., po té co vážně onemocněla a zemřela, přivezla…
Vidím tvé zoufalství, tvůj poslední pokus změnit jejich rozhodnutí, vidím, jak jsi se vší silou na ně pověsila a prosila očima, hláskem a celým tělem, by ti dali šanci, vidím něco v tvých očích, co neumím popsat, něco co tam bylo když se za nimi zavřely dveře a vidím temnotu která se v nich usadila když jsi pochopila.….
Vidím tvoji apatii, tvoji jedinou touhu a odhodlání také umřít…
Vzpomínám na ty tři měsíce, kdy každý pokus nakrmit Tě skončil prokousnutou rukou, a vidím i den kdy jsem zahlédla v tvých krásných očích jiskřičku života…Den kdy jsi měla plné zoubky té umanuté, bláznivé ženské, která do tebe cpala maso, a když jsi ho několikrát vyplivla, cpala ho do tebe hlava nehlava.
Vidím den a cítím tu obrovskou radost, když jsi poprvé sama snědla svoji mističku s pohledem, že než se nechat cpát jako husa, raději důstojně sama….
Vidím ty pokroky, které jsi den za dnem dělala, přesto že tvůj zdravotní stav byl velmi vážný.
A vzpomínám i na den kdy jsem zjistila jak to s tebou vlastně je, že jsi velmi dominantní kočičí dáma, která jen prostě neměla doma jako jedináček svoji dominanci šanci uplatnit. Žofinko moje milovaná, každý den z těch tří let byl velkou radostí, každý den kdy jsi čekala u dveří, na svoji porci masa o které ses hlasitě hlásila, jako by, jsi říkala, když už jste mě donutili žít, tak ať to stojí za to. Každý den a každou chvíli kdy jsi čekala na pohlazení, každou návštěvu jsi užila a měla moc ráda. Byla jsi taková naše kočičí paní domu plného koček. Neznám kočku s krásnějšíma očima a hlubším pohledem, neznám nikoho jako jsi byla Ty a jsem šťastná, že jsem Tě poznala. Je mi líto všeho zlého co Tě potkalo a když jsem ráda, že Tě už nic netrápí, zase jsi mi rozbila srdce na tisíc kusů. Odešla jsi, jako jsi žila jako veliký bojovník, před třemi lety jsi bojovala o smrt, dnes když přišla o život…Jsou bitvy, které nejde vyhrát a tohle je jedna z nich.
Moc děkuji tvé virtuální mamince Hance Müllerové že stala tvoji virtuální maminkou, abys na světě měla někoho svého, že se moc snažila najít Ti skutečný domov, abys se netrápila a že na tebe tolik myslela a pomáhala.
Tak už jen sluníčko do kožíšku, heboučkou travičku pod tlapičky a R. I. P. Žofinko

https://www.youtube.com/watch?v=vA5KAeBxqxk