Kočky Žikov

Malý kocourek Štístko II...
Několik dní byl hospitalizován na veterině, bojoval ze všech sil, které to malé tělíčko mělo, bojoval ještě poslední den. Bohužel svůj boj prohrál a už dovádí u velké kočky.Při přijetí k nám se jednalo smutného malého kocourka, který vytrvale sedí u dvířek karanténního boxu a čeká na nás. Po přestěhování do karantény ke Štěpánkům / Štěpánce a Štěpánkovi ze Štěpánovic/ se změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Šťastnější kotě, jsme už dlouho neviděli. U ničeho nechyběl, všude byl, všechno musel vidět, ale kdykoli jsme přišli, ať právě dělal cokoli rozběhl se na těch malinkatých nožičkách k nám, a šplhal do náruče. Téměř okamžitě po přijetí byl i zamluven, bohužel se svého štěstí v novém domově nedočkal. Viróza byla silnější, léky nezabraly, intensivní péče veterinářů tentokrát nepomohla. Nepomohlo ani, že jsem měla jediné narozeninové přání - aby se v pořádku vrátil zpět.
Karanténa je nyní strašně smutné místo, tak moc tady všude chybíš Štístko, Štěpáňata jsou jako opaření od chvíle co jsi odjel na veterinu, chybí jim tem malý rošťák s krásným pronikavým pohledem, při každém otevření dveří se k nim otáčí, jako by tě čekali...
Je dobře že Tě nic netrápí, ale život nemá končit na jeho samém začátku. Nemá!
Lízinko tobě moc přejeme ten nejkrásnější, nejdelší život, jaký může kočička prožít.
R.I.P. Štístko II