Na výstavě v Praze se nám vedlo :)
V neděli 3. 2. 2019 pořádal útulek Kočičí domov Sluníčko svoji 6. umÍsťovací výstavu opuštěných koček.
Předpověď počasí předcházející večer – nic moc, ale šance na domov není každý den, takže samozřejmě jedeme. Cesta byla až do Strakonic děs a hrůza., krom hasičů u polámaných stromů, jsme nikde neviděli jediný sypač, jedinou protaženou silnici a dle toho vypadaly.
https://www.facebook.com/hana.fuksova.1/videos/1232460090252150/
Tady musíme na prvním místě poděkovat oběma řidičkám aut s kočičkami, Mvdr. Lence Švejdové a Milušce Sedláčkové, kterým byl zbývající osádkou auta během zpáteční cesty udělen jednomyslně ŘÁD SNĚHOVÉ VLOČKY.
Na výstavu jsme díky stavu silnic dorazily s půl hodinovým zpožděním, rychle začali ubytovávat kočičky a ještě než byly všechny nachystané, už jsme měli zájemce o Leontýnku.
Následoval Sebík, kdo by také rezáčkovi s přelaskavou duší odolal. Dalším šťastlivcem byl Kevinek, který se tedy velmi snažil. Téměř ke konci výstavy odjel Kubíček a poslední, téměř se skládáním výstavních klecí odjelo černé zlatíčko Maty, jeden z detektivů, Matlock. Jeho nová podnájemnice odešla nakoupit nezbytné potřeby a s Matym nebylo od okamžiku, kdy zaslechl, že jede, k vydržení. Neustále se dobýval z klece a říkal, kde je já jsem tady, přece ta paní říkala, že jdu domů…. Vůbec nepomáhalo naše uklidňování ani sousedního Sluníčka, uklidnil se teprve, když jeho nová podnájemnice dorazila. Já to pořád říkám, že kočka vždycky ví…
U našeho charitativního krámku jste viděli dvě pomocnice které nikdy nechybí když je třeba - Jana Slivoňová a Jana Klečková a i jim velký dík, zvládli vše na jedničku a vydělali kočičkám téměř 1000Kč.
Na focení nebylo vůbec kdy, byli jsme stále obklopeni zájemci o pohlazení některé z kočiček, nebo těmi kteří jim poskytli domov. Velmi nás překvapila milá dáma, která přišla v naději, že uvidí kocourka, kterého viděla na Kočičím přání. Zatím je ve fázi úvah návštěva u nás, nejsme přece jen nejblíže, ale kdo ví.
Poděkování Liborovi Špačkovi a Anně Špačkové, kteří se během mé nepřítomnosti starali o všechny zbývající kočičky v Sušici.
Po návratu do Sušice kočičky, které zatím domov nenalezly, vystřelily z přepravek rychlostí blesku, překontrolovaly svůj pokoj, zda je vše jak má a pak nastaly ,,velké starosti,, . Benjamínek měl těžkou hlavu, kde má nějakou extra dobrotu za to celodenní pózování, a že se tedy hodně snažil. Slečna Márplová se raději uklidila do ústraní a ještě ráno mne detektivní dáma zkoumala bystrým pohledem, zda nemám za zády přece jen nějakou přepravku, když zjistila, že ne šla se rychle mazlit, jistota je jistota, přece jen ti dvounožci nosí jídlo a dobroty a o pohlazení také přijít nechce, tak si to dělala dobré. A nezapomněla dodat, že v tom včerejším počasí by psa nevyhnal, natož tahat někam kočku, celebritu detektivního světa. Ne, ne Slečna Márplová si počká na podnájemníka, který si pro ni přijede sem, podrobně si ho prozkoumá a pak velmi ráda bude souhlasit s místem paní domácí. Radmilka se od včerejška nehne od sestřičky Romanky. Mamina Adélka doslova skákala štěstím, že je zpět, se všemi se přivítala a ještě ráno za mnou hopsala a říkala, ,,Tak už to pochop, patřím sem,, .No Adélko patříš, ale jen než najdeme tu nejlepší rodinu, kde teprve budeš šťastná, protože budeš ten rozmazlovaný člen rodiny, jak si zasloužíš.
Děkujeme těm, kteří přišli nabídnout domov některé z kočiček a odcházeli s některou z nich. Velké poděkování Kočičímu domovu Sluníčko, za perfektní organizaci, skvělou příjemnou atmosféru a za domov všem, kteří ho nalezli, protože bez nich by 41 ze 74 kočiček nenašlo za jediný den domov a to je něco co nikdo z nás nemůže těm o které se staráme nahradit..
